První dny a moje dojmy

19. srpna jsem přistála na letišti Dusseldorfu v Německu, můj ranní let z Prahy měl samozdřejmě zpoždení a já celá nervozní a smutná, že jsem opustila rodinu a přátele na 10 měsíců jsem běžela na můj ''connective flight ''. Původně jsem měla mít na přestup něco přes hodinu, ale díky zpoždění jsem měla sotva půl hodinky... Celá štastná, že jsem to stihla jsem pokračovala do New Yorku a pak do mé cílové destinace, letiště Des Moines v Iowě, tam už na mě čekala rodinka a ze mě konečně všechna nervozita opadla. Hrozně jsem se bála, že atmosféra v autě bude napjatá, ale naštěstí rodinka na mě působila moc mile, moje host sister byla stejně stará, ale moc jsme si nesedly..o tom později. Já byla hrozně unavena..časový rozdíl tu je 7 hodin, asi týden jsem byla šíleně unavená, ale naštestí už je vše v pořádku.

Pamatuju si těch pár dní do odjezdu, jak jsem byla nervozní, smutná ale zárověn hrozně natěšená, myslela jsem si jaký to bude dokonalý...realita je trošku jiná, ale hrozně mě to baví! Bohužel mi vůbec nedošlo jak lidi mohou být odlišný, a jak je těžký přijmout někoho nového mezi sebe.

Místo kde jsem bydlela se jmenovalo Lamoni, menší městečko v ''middle of nowhere ''

(co se stalo, a proč jsem se přestěhovala vám povím v jiném příspěvku..) Původně jsem si myslela, že tu žije 20 000 obyvatel , ale byla jsem dost na omylu, kamarádi mi řekli, že tu sotva žije 1 000 obyvatel. Lamoni high school, kam jsem přes měsíc chodila měla něco okolo 90 studentů...ano byl to šok!! Ale teď se mi po té malinké škole stýská.

Momentálně bydlím ve větším městě a můžu říct, že v tom menším městě to je takový víc pohodový a přátelský, jako exchange student jste hvězda!! Já jsem byla jediný exchange student tento rok, ale minulý rok tam chodila jedna holka z Pákistánu a ze Španělska. Ale můžu vám říct, že Amíci nemají tušení kde je Česká Republika.. Furt se mě ptají zda platíme eurem, či mluvíme anglicky nebo zda je to československo.

Lamoni je hrozně roztomilý městečko, vžydycky jsme s kamarádama chodili do místního coffee shopu o obědové pauze to bylo nejlepší! Dokonce i kino s živýma netopýrama, nebo Pizzahut, Subway či Pizza shack což byl místní podnik který vedli studenti. Místo učení na Human Antomy vám píšu článek, ale co už. Jinak rozhodně je to tu trochu jako z filmů, ale nic není růžový že..

Abych to shrnula, každý den je to lepší, snažím se postupně zvykat! Rozhodně jsem hrozně vděčná, za to že tu můžu být i přes všechno co se mi tu stalo tak bych vám to určitě doporučila pokud váháte! Vezměte každou šanci co dostanete, jednou za to budete vděčný a já věřím, že tohle bude neskutečná zkušenost do budoucna.

-MK.